Pokusy a pěstování

01.05.2020

Po třech letech zahrádkaření a pěstování jsem se rozhodl, že rýmovníku mám už dost. Tedy - množstevně. Měl jsem ho v obýváku, v ložnici, v posilovně v práci. A tak jsem přemýšlel, co s ním dál, protože dělat si z něj jen odvary už byla trochu nuda. Pravda, přidával jsem tam čas od času i citron nebo med, což bylo dokonalé, ale přesto to nestačilo. A tak jsem začal hledat na netu nějaké tipy.

Nejrozšířenějším byl sirup. Jakožto univerzální a jednoduchý způsob zpracování na všemožné způsoby mne to nadchlo. Nakoupil jsem suroviny a začal vařit. S citronem a pomeranče chutnal skvěle a všichni si šmakovali. Jen ty lahve byly dost drahé a shánět vhodné nádoby nebylo zrovna jednoduché. Hlavně v době toho viru...

Tak jsem se poohlížel po dalších možnostech. Nebylo jich mnoho, ale za pokus to stálo. Svíčky, vonné kužele, vonné oleje, kapky nebo sprej do nosu. Repelent proti komárům nebo třeba mast. Na tu jsem si teda ještě netroufl, ale nemyslím si, že je to špatný nápad. A další nápady už jsem měl v hlavě.

A co rýmovník v práci? Po 3 letech ho tam stále máme a pořád roste. Přiznávám, že jeden čas měl díky mě krzi, protože jsem ho zaléval až moc. Naštěstí ho mé kolegyně zachránily a já byl šťastný, když se zase zazelenal. Šlahoun, který mám od začátku, je ten na obrázku, který se točí kolem jezevčíka napravo. Nyní má kolem 2 metrů a společně s dalšími šlahouny zdobí naši společnou kuchyňku. Občas, tedy vyjímečně, jej zastřihnu, aby nezarůstal do skříňky.

Šlahoun rostoucí vpravo kolem jezevčíka je ten původní
Šlahoun rostoucí vpravo kolem jezevčíka je ten původní